Inzerát Nikolaje Arichteva

Jmenuji se Jalokin Vosanata Vetchira pozpátku a jsem černovlasý celkem vysoký, celkem sympatický a celkem mladý muž. Docela často si mě, ale pletou s našim trumpetistou. Takže trumpetista je ten menší a roztomilejší, proto na něj více letí ženské. Já jsem ten vyšší s bradkou, kterou mám zastřiženou podle tvaru vysacího zámku. Aspoň tak se to používá v Bulharsku, odkud pochází má rodina.


Díky mým bulharským kořenům mi naši dva řekové Nikos s Nikolaosem často říkají, že jsem jejich balkánský bratranec. Když mě ale chtějí trochu popíchnout, tak na mě volají Bulhare, což mi ale nevadí, protože jsem na svůj původ hrdý. A když už jsme u těch přezdívek, tak po 17ti společně prožitých letech v kapele a plnění společných manželských teda kapelových povinností mi Richard říká trochu intimněji...Niki. Když zase chtěl jednou Ondřej změnit můj vztah k alkoholu a já si opakovaně objednával nealkoholický nápoj jedné nejmenované značky, rezignovaně mě přejmenoval z Nikolaje na Kofolaje. To když tenkrát do kapely přišel Evžen, začal mi hned od začátku říkat Bubu, to asi narážel na mou barvu pleti, která je opoznání tmavší než ta jeho a taky se na slunci hned nespálí tak jako ta jeho.


Tak snad jsem díky mým přezdívkám prozradil i něco málo o mě a to musím říct, že jsem v kapele člen s nejméně přezdívkami. Proto bych vás díky tomuto inzerátu chtěl poprosit, jestli byste mi někdo mohli věnovat svou přezdívku, protože na přezdívky jsem docela chudý.


Jinak v kapele udržuji dobrou náladu a tvrdím muziku. Aspoň se to tvrdí, že basa tvrdí muziku...to je dobře....hlavně, že nezatvrzuje...