Inzerát Jakuba Dominika

Jmenuji se Jacques Dominique (32) a jak již mé jméno napovídá, jsem napůl francouz. Mí předci přišli na severní moravu ještě dávno předtím, než se zde objevil Metyl a Pančoděj, za účelem zásobování místních hornických hospůdek a kulturních zařízení kvalitními bagetami a červeným vínem, pocházejícím z vápenatých kopců severní Provence.


Mí rodiče se mne v mládí snažili vychovávat v duchu kalokagathia (ideál harmonického souladu a vyváženosti tělesné, duševní krásy a dobroty), proto jsem musel z donucení od útlého věku docházet na hodiny brazilského jiu-jitsu a také klavíru, kde mne má učitelka pravidelně trestala za mé cvičební nedostatky bitím rákoskou po prstech. Tento nedostatek empatie a neštˇastný pedagogický přístup vedl k tomu, že se ve mne nahromaděná zloba přeměnila na lásku k bicím nástrojům. Pozdější zájem o obor psychologie mi objasnil, že se jednalo pouze o obranný mechanismus sublimace, nicméně ve chvíli, kdy jsem tento fakt zjistil, byl jsem již maturantem Janáčkovy konzervatoře v Ostravě a již dva roky jsem na cestách s kapelou Kryštof poznával kvalitativní rozmanitost sociálních zařízení na českých hotelích a penzionech.


I přesto, že mne na koncertech dokáže vytočit nepřitomnost praktikáblu pod mou bicí soupravou, myslím si, že co se týče mé osobnosti, mohu se považovat za vyrovnanou osobnost s duší romantika. Mezi mé oblíbené hudební interprety totiž patří například Whitney Houston, Celine Dion, Kenny G a další představitelé vlny tzv. Sofistikovaného popu?. Na druhou stranu jsem aktivním členem oddílu Boxing klubu Ostrava a po nocích se zálibou studuji operativní taktiky světových protiteroristických jednotek.


Rád bych poznal stejného nadšence a sběratele audiovizuálních počinů (který by chtěl například vyměnit limitovanou tchajwanskou edici alba Bodyguard od Whitney Houston za jinou raritni nahrávku, sháním třeba koncert Barbry Streisand: Live in Libya, slyšel jsem, že se tam údajně trošku střílelo.